Porsche 911 Portal

  • Increase font size
  • Default font size
  • Decrease font size

Konstrukční genialita i prokletí

Konstrukční genialita i prokletí

aneb postupné poznávání „géčkové“ 911…

 

Devětsetjedenáctku z roku 1981 jsem si pořídil teprve nedávno a jejím postupným poznáváním jsem dospěl k několika vlastním závěrům. To, co všichni vyzdvihují, tedy její konstrukční jednoduchost hraničící s genialitou, mohu potvrdit bohužel jen z části. Zatím mě většina detailů tohoto auta, které ve své garáži sám postupně renovuji, neustále přesvědčuje o tom, že se na konstrukci tohoto dnes kultovního vozu podíleli géniové s úplnými imbecily, naštěstí však ne rovným dílem. Řada detailů připomínajících středověk je však v praxi dokonale funkční a téměř nezničitelná. A u jiných detailů se člověk nestačí divit, jak mohl někdo něco podobného vymyslet, neboť známé heslo: „Proč něco dělat jednoduše, když to jde supersložitě“, bylo při vývoji auta podle mého názoru na denním pořádku.

Důvod všech peripetií je jednoduchý – zatímco v šedesátých letech se jednalo o naprostou konstrukční modernu, v osmdesátých už rozhodně ne, přitom většina částí auta přešla ony dvě dekády bez výraznějších změn. V tom by ale nebyl nijak zásadní problém – mnohem větší starostí je fakt, že s postupným vývojem sice zůstala slupka auta, do níž se však neustále přidávalo a přidávalo, tu z důvodu navýšení komfortu, tu z důvodu snížení emisí či znásobení bezpečnosti. A výsledkem je auto, jehož motorový prostor budeme nenávidět, sotva budem chtít pouze vyndat svíčky…

Má poslední, včerejší, zkušenost pak potvrdila onu kombinaci geniality, čisté kovařiny a nesmyslnosti. Zatímco výměna kloubku řazení je snad tím nejjednodušším úkonem, jaký si lze představit, tak teoreticky velmi jednoduchá montáž zadního okna verze kupé je v jednom člověku hotovým očistcem. Ale pěkně popořadě.

Zmíněný kloubek řazení je vždy jednou ze zásadních věcí ovlivňujících přesnost chodu řadicí páky a vhodně vymezující vůle chtě nechtě vznikající mezi kulisou řazení a vidličkami přesuvníků v převodovce. U takového Porsche 928 je tato operace doslova za trest – člověk ji dělá vleže pod autem a poslepu se snaží někde nad tubusem kardanu nahmatat daný kloubek, překrytý gumovou manžetkou. Naopak u 911 stačí odklopit koberec uprostřed za předními sedačkami, sejmout kryt jištěný čtveřicí vrutů a asi tak během tří minut je kloubek (po povolení stahovacího šroubku a čepu s imbusovou hlavicí) celý venku. Geniální, skvěle přístupné, prostě konstrukčně dokonalé! Stejně tak třeba velmi jednoduchá možnost vyjmutí veškerých pěti budíků z palubní desky. Bez nutnosti štrachat poslepu někde pod palubní deskou, jak to známe z většiny jiných aut. Všechny budíky jsou totiž uloženy v gumovém vymezovacím kroužku a lze je celkem snadno vytáhnout (či spíše "vyviklat") směrem k sobě. Zkrátka fantazie - systém, jaký jsem u žádného jiného auta nezažil a nelze mu než vyseknout obrovskou poklonu. Respektive těm, kteří jej vymysleli...

A ono zadní okno? Už při jeho demontáži jsem trochu tušil, že bude „veselé“ jeho zpětné usazení. Nicméně kvůli lakování auta muselo okno ven a stejně tak bylo nutné z těsnění vyjmout ozdobnou hliníkovou lištu, na níž bylo nezbytné udělat novou povrchovou úpravu. Největší peripetie pak souvisely s instalací čtveřice kabelů vedoucích ke kontaktům rozmrazování / odpocování skla, jež jsou vedeny útrobami obvodové těsnicí gumy a umně přecházejí mezi jednotlivými komůrkami průřezu daného těsnění.

Největší problém bylo najít vhodný postup a jelikož jsem dopředu tušil, že usazení hliníkové lišty do těsnění okna bude na autě nejspíš neproveditelné, začal jsem právě tímto úkonem. Po nemalých peripetiích a s tím souvisejících hodně hlasitých jadrných výrazech byla lišta na svém místě a následovalo usazení okna do karoserie. Tedy přesněji natažení veškerých kabelů k odpocování a pak usazení skla. Správné natažení daných kabelů se však ukázalo jako největší oříšek – takový, při němž pracně usazená ozdobná lišta z těsnění zase vyklouzla po téměř celém obvodu ven. Tak jsem si řekl, že snad půjde okno osadit bez lišty a tu tam následně vtlačit – nejblbější myšlenka, která mě mohla napadnout. Takže již usazené okno opět putovalo ven, abych do těsnění mohl opět dostat lištu a teprve poté bylo možné okno finálně usadit do karoserie. Navíc byla nezbytná maximální preciznost, aby nedošlo k odření zcela nového laku. V jednom člověku práce ve finále skoro na celý večer a k tomu spolykat jedno platíčko Neurolu. Podobně, jako když se nedej bože rozhodnete demontovat zadní "odrazkový" pás (s nápisem Porsche) mezi světly...

Mám-li shrnout usazení zadního okna na kupé 911 SC, pak to bylo v jednom člověku opravdu peklo. Přitom přední okno na témže autě už dokážu vyjmout a nasadit zpět tak asi za dvacet minut. A nedá mi to, abych toto superauto nesrovnal se starou škodovkou, kde se skutečně dá mluvit o jednoduchosti. Proboha, proč někdo vymyslel u 911 takto složitý systém, když je na autě použito "předpotopní" sklo zasazené v gumě? Jen pro vysvětlení, současníci 928 nebo 924 už používaly lepená skla, která jsem vždy před lakováním pouze odlištoval, nic víc nebylo třeba.

Takže tolik má zatím nejčerstvější zkušenost s 911 SC z roku 1981. Snad si u mě holka konečně brzy napraví svou reputaci při některém z příštích úkonů, jsem vážně zvědav…

Honza Kadečka

 
Facebook Application ID is empty