Porsche 911 Portal

  • Increase font size
  • Default font size
  • Decrease font size

Sněhurka na sněhu

Sněhurka na sněhu Resize of IMG_1891

Nejen Poršaty živ je člověk a přestože na svou oblíbenou značku nezanevřu, líbí se mi i jiné klasické automobily. Platí to zejména o Pagodě (Mercedes Benz SL řady 113), starých kupátkách od BMW, Jaguaru XJS atd. Tahle auta mám nebo jsem měl. Kromě nich existuje dlouhá řada automobilových lahůdek, které "si jednou musím koupit". Patří k nim i Volvo 1800 ES, přezdívané Sněhurčina rakev.

 

Proč se takhle divně nazývá? No, znáte přeci pohádku o Sněhurce, která si kousne do otráveného jablka a usne. Trpaslíci ji pak dají do skleněné rakve, ve které leží, dokud ji princ neprobudí polibkem. No a tuhle skleněnou rakev evokuje bohatě prosklená zadní část tohoto nevšedního volva. Jedná se bezesporu o nejkrásnější auto švédského výrobce, a to platí nejen o verzi kombi, ale i o kupé, které je o něco starší. Historie Volvo P1800 je vůbec zajímavá.

Jedná se vlastně už o druhý pokus volva postavit sportovně založený vůz. První byl kabriolet P1900, kterého se vyrobilo jen šest desítek kusů a výroba byla záhy zastavena vedením firmy kvůli nedostatečné kvalitě. I typ P 1800 měl namále, hlavně kvůli tomu, že ho neměl kdo vyrábět. Neplánovala se totiž výroba v mateřském závodě, ale u subdodavatele, kterým měl být Karmann z Osnabrücku. Tyto plány ale zhatil Volkswagen, který Karmannovi vyhrožoval, že pokud zakázku vezme, zruší všechny svoje kontrakty. VW se cítil v ohrožení, protože volvo mohlo konkurovat VW Karmannu Ghia. Nakonec se výroby zhostila britská automobilka Jensen a o několik let později byla výroba přesunuta do Švédska.

Ale zpátky k počátkům. Šéf továrny volvo, Gunnar Engellau, rozhodl, že pro vnější kabát plánovaného kupé si zajdou k tehdejším mistrům automobilového designu, k Italům. Zakázku dostala karosárna Frua, čerstvě pohlcená firmou Ghia. U Pietra Fruy pracoval mladý, 25-letý Pelle Helmer Petterson, syn slavného konstruktéra volva, Helmera Pettersona. Petterson senior byl odpovědný za konstrukci všech tehdejších sedanů značky. Ostatně i pro kupé P1800 bude použita technika ze sedanu  PV 444.

Zajímavé je, že podobně jako u "naší" automobilky porsche, i zde hraje roli duo otec-syn. Helmer Petterson se postaral o to, aby mezi čtyřmi návrhy předloženými studiem Frua byl i ten, jehož autorem byl Pelle. Ale tajně, Pelleho podpis pod návrhem nebyl. A když vedení tento návrh vybralo, nikdo to nevěděl. Ředitel firmy Engellau chtěl italský design a když se post factum dozvěděl, že autorem je Švéd, zuřil. Měl pocit, že ho Petterson podvedl. Rozhodl, že se svět nikdy nedozví, kdo je skutečným designérem a až do nedávné doby tomu i tak bylo. Do roku 2009 platilo, že Volvo P 1800 je "designed by Frua" (eventuelně Ghia). Pelle Petterson si mezitím získal slávu a uznání konstrukcemi jachet.

Volvo P 1800 se vyrábělo od roku 1962 do roku 1973. Začátkem 70. let mu přeci jen začínal docházet dech. Tvary a technika pocházely z 50. let a vzhledem k tomu, že sporťák nepatřil k hlavním prodejním artiklům volva, nechystala se výroba nástupce. Různé prototypy se sice objevovaly, ale žádný to nedotáhl k sériové výrobě. Model 1800 se ale dočkal výrazného oživení tím, že se z něj udělalo kombi, nebo spíš velmi elegantní shooting brake. Volvo 1800 ES, jak se typ nazýval, se nakonec vyrábělo jen dva roky, od podzimu 1971 do půlky roku 1973. Od roku 1974 měly v USA začít platit přísnější bezpečnostní předpisy - my víme jaké, víme, jak se Porsche 911 změnilo pro rok 74, a to z důvodů odolnosti proti nárazům při rychlosti 5 mph. Volvo se do rozsáhlejšího faceliftu nepustilo. Stárnoucí sporťák pro něj neměl už takový ekonomický význam a tak jeho výrobu v létě 73 zabalili. Vyrobeno bylo něco málo přes 8000 kusů kombíku.

 Tolik pohled do historie. Kdo má zájem dozvědět se víc, ať klikne na odkazy dole.

 

Resize of IMG_1873Po kombíkovém volvu 1800 ES jsem pokukoval už delší dobu. Jako většina veteránů v poslední době začalo růst na ceně a všechny levnější jsou zoufale rezavé. Pravidelně ze cviku jsem procházel inzerci v Evropě i Americe a stále nenacházel nic neodolatelného. Až do teďka. Objevil se inzerát na červený kousek ve velmi originálním stavu, s automatem, naprosto provozuschopný, s úžasně autentickou patinou. Už podle fotek a videa, které německý obchodník uveřejnil v inzerátu, jsem byl nažhavený. Inzerát jsem objevil ve čtvrtek večer a hned jsem napsal odpověď. V pátek jsem pro jistotu ještě zavolal a auto si rezervoval. A v pondělí už jsem zapřahal podvalník a svištělo se směrem Baden Würtenberg.

Já to znám, pokud je někde něco pěkného, nesmí se váhat. Takhle už uteklo pěkných aut! Když občas dělám konzultace a dovozy poršáků, vždycky každému připomínám, ať neotálí. Ve světě je trh rychlý. U nás je každý zvyklý nad vším dumat a když se pak rozhoupe, je auto fuč. Tuhle chybu jsem tentokrát nemínil udělat.

Resize of IMG_1864Bohužel, pondělí 2.2.2015 nebyl zrovna den vhodný k nakupování veterána. On to zrovna nebyl den vhodný ani vycházet z bytu. Zima si vzpomněla, že má vlastně vládnout a po celé Evropě chumelilo. Ale já jsem nemohl cuknout.

Resize of IMG_1870Než jsme dorazili k prodejci, bylo všude půl metru sněhu. Alespoň si Sněhurku jedu koupit v počasí, které se jí hodí ke jménu. Městečko Bad Saulgau, kde sídlí prodejce Klassik Garage Koselka, bylo kouzelně zasněžené. Než jsem vůbec vstoupil do prodejny, udělal jsem několik unikátních fotek na dvoře před autosalonem.

Moje volvo naštěstí bylo schované uvnitř, na dílně. Jedná se o auto, které bylo čerstvě přivezené z USA, ze státu Washington. Dle dochované servisní knížky a různých písemností mělo dva majitele, poslední byla paní, která jej vlastnila od roku 1995. Za tu dobu s ním najezdila asi 15 tisíc mil. Celkově má auto najeto 98 tisíc mil, tedy cca. 160 tis. km. V šanonu byly dokonce i účtenky od benzínu s poznamenaným stavem tachometru, takže jsem si mohl vyčíst, že v roce 2004 mělo auto okolo 96 tisíc a jezdilo s průměrnou spotřebou kolem 11 litrů na 100.

Resize of IMG_1869Resize of IMG_1872Auto pěkně jede, nikde nemá větší korozi, lak je už bohužel jednou přestříkaný, "po americku", to jest bez vyndaných oken, místy přes těsnicí gumy. Ale je docela ucházející a vzhledem k autentičnosti a upřímnosti celého vozu nemám v plánu jej restaurovat do stavu "jako nové, případně ještě lepší". Majitel autosalonu, pak Koselka, auto sám vyhmátnul při svých cestách po Americe. A po ose s ním dojel do přístavu, několik set mil. Samozřejmě bez poruchy. Pokud by to někdo z vás neveděl, Volvo P1800 drží světový rekord v počtu najetých kilometrů. Jeden majitel z New Jersey jej vlastní od nova, z roku 1966 a jezdí s ním stále, denně. Poslední publikovaný stav byl 3 miliony kilometrů. Víc si můžete přečíst v článku, jehož odkaz najdete níže.

Pokud by někomu přišlo, že jméno majitele zní česky, nemýlil by se. Otec pana Koselky se původně jmenoval Kozelka a pocházel ze Sudet, konkrétně z Olomouce. Po válce byla jeho rodina odsunuta a do 68. roku pracoval pak na něměckém zastupitelství v Praze. Po 68. se ale účastnil pomoci Čechům s útěkem na Západ, tak mu byl pak přístup do Československa zakázán. Když přišel po válce do Německa, četli jeho jméno jako "Kocelka", což mu přišlo hloupé a tak se začal psát se S.

Resize of IMG_1866Venku se mezitím stále žení čerti a já už mám jasno, že tohle auto chci. Stojím nad ním v dílně, prolezl jsem si ho zevnitř zvenku, lehnul jsem si na zem, pročmuchal lak měřičem tloušťky. Našel jsem sice spoustu drobných neduhů, ale to se dalo u starého auta, které poslední dobou moc nejelo, čekat. Má ale úžasnou auru a určitě potřebuje nový domov a nového páníčka. O zkušební jízdě ani neuvažuji. Tohle auto strávilo celý život ve státě Washington, kde jsou relativně příznivé povětrnostní podmínky a sníh už určitě nevidělo léta, jestli kdy vůbec. Venku by se s ním sotva dalo v těch závějích jezdit a stejně bych nezjistil nic. To, že jezdí, jsem viděl na videu, tak se budu muset spolehnout na čestné slovo pana Kozelky. Ostatně, jak už bylo řečeno, mechanika tohoto vozu není nijak exotická, všechno se dá koupit a ceny nejsou tak vysoké, jako na porsche. Hlavní je, že karoserie není rezavá a interiér je pěkný.

Resize of IMG_1891Mám trochu strach, jestli s tím vyjedeme na podvalník, když je všude tolik sněhu. Ale nakonec to dopadlo skvěle, ani jsme neklouzli o píď. Horší to bohužel je s cestou domů. Sněžení neustává, všude po cestách sypači se solí, každou chvíli vidíme nehody, občas musíme nějakou objíždět, když se třeba kamion rozplácne přes celou šíři vozovky. Cesta je to dlouhá, do Prahy asi 600 kilometrů. Auto s přívěsem by ani za sucha nejelo zrovna nejrychleji, ale takhle přijíždíme do Prahy po třetí hodině ráno. Hned odpoledne ten den auto musím dát umýt do ruční myčky, ať ho všude zbaví té soli. Teď ještě musím vyřídit veteránské značky a na jaře můžeme vyrazit. Budu se s vámi těšit na shledanou na některém srazu.

Resize of IMG_1891Resize of IMG_1914Resize of IMG_1913Resize of IMG_1920Resize of IMG_1921

 

 

 


Zdroje:

Autorevue: Volvo P1800, praotec nejnovější C30

Auto.cz: Volvo P1800 ES (1973): Švédský shooting brake vydražen za 1,9 milionu korun

Automobil Revue: Volvo P1800 (1959 – 1973) – Nejkrásnější...

Autorevue: Volvo P1800 se blíží nájezdu neuvěřitelných 5 milionů kilometrů! 

 
Facebook Application ID is empty