Porsche 911 Portal

  • Increase font size
  • Default font size
  • Decrease font size

Jak se loví G-čka

Jak se loví G-čka

Resize of DSC_9075Úkol zněl jasně: sežeň vzduchem chlazené porsche, které bude v původním stavu, ideálně s původním lakem. Něco, co bude držet hodnotu, nebude se pořád kazit a bude to v dnešním provozu stále použitelná klasika. Tak takhle nějak znělo zadání zákazníka, který se na mě obrátil. Od většiny předchozích zakázek se tahle lišila v tom, že kupující nemířil na spodní okraj cenového spektra, ale chtěl auto, které nebude v ničem kompromisní. Žádné dodělej doma.

Nejdřív jsme si probrali, která generace je ta pravá. Do úvahy připadaly G modely, 964ka a 993ka. Poslední vzducháč, 993ka, vypadla z výběru jako první. Je to vzhledově už docela moderní auto, má více položené světlomety a svalnatou širokou záď. V úvahu připadala také řada 964. Můj tajný tip a doporučení byl ale G-model z let 87-89, ve kterém spatřuji několik předností. Vypadá retro, v podstatě se vzhledově neliší od 911ky z roku 1973, má velice robustní a spolehlivý agregát 3,2 L s výkonem 231 koní resp. 218 koní (verze s katalyzátorem). A ty poslední tři roky se vyráběl se zcela novou převodovkou G50, která je na rozdíl od předchozího typu 915 výrazně lépe ovladatelná. Má jiný druh synchronizace, hydraulickou spojku, kratší a přesnější chod řadicí páky a zpátečku k sobě a dopředu. Někdo možná namítne, že dobře odladěná převodovka 915 funguje naprosto výborně, ale přesto, G50 je prostě lepší a taky proto poslední tři modelové roky klasické 911ky patří mezi ty nejžádanější.

Z typů karoserie bylo vybráno kupé. Hlavně kvůli své dokonalé boční siluetě.

Výběr se tedy zúžil a mohlo se začít hledat. U nás v ČR se většinou z této generace nenajde nic. Kdo ta auta má, málokdy prodává, a byla by skutečná náhoda se do nějaké trefit. Lovit se začalo na mobile.de. Hledal jsem i jinde po světě, ale faktem je, že vymazlené 911ky se najdou nejvíc v Německu. Do Holandska a Belgie jezdím často na lov spíš levnějších kousků. Itálie mi poslední dobou přijde dost vykoupená. Tamní berňáci už všechny vyždímali před několika lety, takže dneska prodávají jen ti, co na to mají, a ti už nemusí prodávat pod cenou. Našel jsem něco i ve Francii, ale nakonec jsme vytvořili sbírku asi 15 inzerátů, které se nacházely v relativně kompaktním geografickém okruhu a daly se zvládnout za tři dny.

Inzeráty jsme si očíslovali podle toho, jak by se daly po sobě postupně objet. Pak jsem sestavil přehlednou tabulku, ve které byly základní atributy a bodové hodnocení různých částí vozu, jako třeba stav laku, oděrky, stav koberečků, stropu, únik oleje, kompletnost palubní literatury, nářadí, kompresoru a podobně. Když objíždíte několik aut denně, člověk se v tom rychle ztratí a pak si těžko vzpomíná, jaké že mouchy jsme to vlastně na tom kterém autě našli.

Akce začala ve čtvrtek odpoledne. Vyrazili jsme z Prahy a snažili jsme se dojet co nejdál k prvnímu autu na seznamu. Tady jsme se ubytovali a v pátek ráno začal maraton. Naplánováno bylo šest prohlídek. Se všemi prodejci byl domluven termín a časy byly spočítané podle toho, jak byla jednotlivá místa daleko od sebe. Na každou prohlídku byla vyčleněna maximálně jedna hodina.

Resize of DSC_9029Začalo to v 8 ráno. První náštěva byla v showroomu Klassik Sportwagen pana Wennekampa (www.klassiksportwagen.de). Tady jsme měli vyhlídnuté auto v individuální konfiguraci s velice nezvyklou barvou Flamingo silber, trochu dozlatova, trochu narůžovělá metalíza. Interiér byl v barvě bordó, tedy tmavá vínová. Kombinace to byla velice pěkná, ale dokážu si představit, že pro někoho těžko skousnutelná. Auto mělo najeto asi 120 tisíc kilometrů a pocházelo z Německa. V servisní knížce byla všechna razítka, dohromady přes deset, a k tomu ještě štůsek účtů ze servisu. Před několika lety byl proveden servis okolo 5 tisíc eur, který zahrnoval i repasi převodovky s výměnou několika synchrokroužků. A při testovací jízdě to bylo znát.  Rychlosti tam padaly nádherně. Ale nebudu předbíhat. Už první obhlídka auta mě nadchla. Vůz byl v původním laku, nikde neškrábnutý. Běžná místa, která trpí, jako jsou zadní části dveřních prahů, rohy okolo oken, náběžné hrany kapoty a blatníků kolem světel, všechno neobyčejně pěkné. Motor byl precizně vyčištěn, detailing skutečně na jedničku. Resize of DSC_9026I podvozkové části jako by nikdy neviděly sůl a bláto. Koberec řidiče byl po vyjmutí krásně čistý, rovný, ani zespoda neošlapaný a nepopraskaný. Pan Wennekamp se specializuje na obzvlášť zachovalé kousky. Ty podrobí jeho dílna důkladné prohlídce a dovádí je k dokonalému stavu pro prodej. Tak si může dovolit kupujícím poskytnout roční záruku v rozsahu jako u nových aut.

Resize of DSC_9036K autu jsem neměl žádných připomínek, snad krom toho, že faktury ze servisů sahaly jen asi 6 let dozadu, takže jsme nevěděli, kdy a zda byly třeba měněné tlumiče. Motor byl na vzducháč nebývale suchý, ale velmi lehké rosení se samozřejmě objevovalo. Ale žádná kapka na spadnutí. Auto mělo doinstalovaný katalyzátor, což se v poslední době v Německu rozmáhá. Bez něj totiž stará auta nesmí do center měst. Porsche při tom přijde o asi necelých 15 koní. Pokud můžu srovnávat se svojí Carrerou ze stejného roku, která je bez katalyzátoru, tak je to trochu znát. Auto je prostě o chloupek línější.

Resize of DSC_9038Za sebe mohu říct, že to bylo zatím jedno z nejzachovalejších aut, která jsem měl možnost detailně poznat. Všechno má svou cenu, prodejce si porsche cení na 65 tisíc EUR. A nádavkem byl svolný, že jej dopraví do Prahy.

 

 

Resize of DSC_9040Prohlídku jsme zvládli s lehkým časovým skluzem a mastili jsme to k číslu dvě. Jednalo se o bílý turbo look z roku 1989. Vůz stál v salonu cultcars (www.cultcars-witten.de). Měl být po prvním majiteli, s pouhými 50 tisíci kilometry. Rozšířené blatníky ale nebyly z výroby, takže ani lak nemohl být původní. Resize of DSC_9041Auto bylo ve specifikaci pro Německý trh (kód C00), ale zakoupil si jej japonský zákazník, který si ho vzal s sebou do své domoviny. Také si jej hned nechal rozšířit a doplnit třeba o klimatizaci. Ovládání klimatizace tak nebylo původní a dost mi esteticky vadilo. Přesto, že auto mělo mít méně než polovinu najetých kilometrů oproti „plameňákovi“, stav byl v mnoha ohledech o chlup horší. Samozřejmě se stále jednalo o úžasný kousek, pro většinu lidí naprosto skvělý, v porovnání s prvním kouskem ho ale v žádném ze sledovaných parametrů nepřekonal. A cena byla o trochu vyšší. Takže jsme měli jasno skoro hned a nezdržovali jsme prodejce zkušební jízdou. Podařilo se nám získat časový náskok a mohli jsme jet dál. Čas nás tlačil a nemohli jsme se ani pořádně rozhlídnout, co jiného prodejce nabízel. Tak jsme jen v rychlosti zhlédnout dvě 968ky a 944ku turbo.

 

Resize of DSC_9050Hektické tempo mě zamrzelo ještě několikrát, kdy jsem musel ignorovat nespočet naprosto úžasných veteránů. Například hned u dalšího prodejce (Grand Classics the Spirit of Speed www.grand-classics.de) stála auta ve dvou patrech. Mezi nimi několik pagod (Mercedes Benz 230 – 280 SL z let 1963-1971), originál MFI Carrera z roku 75 a 911 S z roku 75 v barvě Peru Red, což je původní odstín targy, kterou právě restauruji a zvažuju, že jí dám zpátky její původní barvu. My jsme ale přišli na obhlídku Carrery 3.2 z roku 87 v modré Marine Blue. Resize of DSC_9049Interiér byl v kombinaci kůže a látky s proužkem. Také v modré. Auto mělo něco přes 80 tisíc kilometrů a vypadalo moc pěkně. Možná ne tak dokonale jako předchozí exempláře, ale zase stálo „jen“ 47 tisíc.

Resize of DSC_9047Zkušební jízda odhalila standardně „olítanou“ převodovku, kde některé rychlosti trochu zakopávají o synchrony (tady se projevil ten rozdíl proti prvnímu autu, které mělo převodovku po repasi). Spojení mezi motorem a koly mělo trošičku vůli, na což jsou majitelé většiny 911ek zvyklí a snaží se auto nedostat do situace, kdy balancuje na hraně mezi tím, že chvíli zabírá motor a vzápětí je roztáčen od kol. To se dostaví cukání, způsobené kumulovanými vůlemi nejspíš v poloosách, ložiskách převodovky a bůhví v čem ještě. Opět se potvrdilo to, že kilometry na tachometru nejsou vše. Kdybych ten den ráno neměl možnost jet v tom prvním autě, řekl bych, že toto porsche je velmi dobré. Otázkou ale zůstává, jestli je to první o tolik lepší, aby kupec vysolil o 18 tisíc eur víc.

 

 

Další vůz stál nedaleko v Düsseldorfu. Jednalo se opět o modré auto, tentokrát ale v odstínu Dunkel Blau, s modrým látkovým interiérem s proužkem. Byl to import z Japonska a měl mít 76 tisíc km.

Resize of DSC_9058Prodejce se jmenoval Mobility Invest a fotky naznačovaly, že se jedná o místo se spoustou veteránů. To jsme si uvědomili hned, jak jsme parkovali před budovou. Okolo se proháněly staré poršáky, ferrari a mercedesy, jako by se nechumelilo. Budova měla kruhový tvar jako velká aréna a když jsme vešli dovnitř, vypadalo to tam jak v muzeu. Jak se později ukázalo, byla to dřív železniční točna, která byla nyní předělaná na obrovský shopping pro klasické automobily. Sídlí tu nespočet prodejců jako nějaké butiky. Každý z nich má svou kancelář a určený počet parkovacích stání pro své zboží. Najdete tu i restauraci (pracovat nedaleko, chodil bych sem každý den na oběd) a hlavně soukromí majitelé veteránů si tu drží kóje na své klenoty. Prý vždy přijedou a předají klíčky zřízenci, ten auto vyčistí, přistaví k příslušnému místu a usadí do chlívečku. Po čase si majitel zavolá, že se chce projet, tak mu zase auto připraví. Na přiložených fotkách se můžete podívat, v klecích tu stojí fakt úžasné šelmy.

Resize of DSC_9058 Resize of DSC_9060 Resize of DSC_9057

Ale zpátky k modrému poršeti. Řeknu to takhle, strávili jsme víc času v kanceláři prodejce, který nám vyprávěl o historii tohoto místa, než samotnou prohlídkou auta. Lak tohoto vozu byl jedním slovem děsný. Na mnoha místech mapy od probroušeného plniče, zastříkané gumové krytky šroubů ve dveřích, zastříkané dorazové mechanismy dveří a tak dále. Interiér byl sice hezký, ale tohle nebylo auto, které jsme hledali. Pěkně jsme poděkovali a před tím, než jsme pokračovali dál, jsme si aspoň v rychlosti prošli tohle úžasné místo. Jmenuje se Classic Remise Düsseldorf (www.remise.de) a její popis by asi zasloužil samostatný článek. To ale až jindy, třeba budu mít víc času, až sem pojedu příště pro další porsche na zakázku.

 

 

Resize of DSC_9061Páté auto toho dne bylo červené s černým koženým interiérem a se sportovními sedačkami s výraznějším bočním vedením. Stálo v autosalonu Sportwagen Schneider v Remscheidu. Cena byla necelých 56 tisíc a mělo 137 tisíc km. Auto bylo nebourané, ale už přelakované. Levé dveře byly měněné, ale líbil se mi způsob zachování autenticity, kdy servis vyfotil původní dveře, aby bylo vidět, že se nejednalo o bouračku, ale o vyvrácení větrem (vytržený doraz a tím rozpáraná přední vnitřní hrana). Resize of DSC_9062O to víc mě mrzelo, že když už to takhle pěkně zdokumentovali, tak proč ty dveře nenačernili na vnitřních falcech (okolo čalounění), jak to má být – vždyť tu fotku mohli mít před sebou, tak si toho mohli všimnout). Červená barva pak svítila okolo černého čalounění při zavřených dveřích. To by se ale dalo všechno pořešit. Jinak byly karoserie i interiér velmi pěkné. Horší to bylo s těsností motoru. Pod autem bylo pár menších loužiček a i vrtule v motoru byla celá oblemcaná. Prodejce tvrdil, že před finálním předáním zaveze auto do blízkého servisu Porsche, kde všechno opraví. Nicméně jedině po složené kupní ceně. Oprava by byla prý samozřejmě v ceně, ať to bude maličkost nebo větší problém. Já jsem ale nechápal, proč to už neudělal teď. Auto nebylo z nejlevnějších a zaolejovaného motoru si všimne přece každý. Resize of DSC_9063Všichni víme, že vzducháče vždycky trochu tekly, v legraci říkáme, že dobře že to kape, pokud by to nekapalo, už tam není olej, ale já si nemyslím, že prodávat něco s takhle evidentním problémem a čekat, že zákazníkovi stačí síla čestného slova německého obchodníka s auty, dává smysl.

Další věc byla nemožnost auto ani nastartovat, natož pak projet. Nebyla v něm baterie. Do dalšího dne nešlo věc zařídit a do pondělka jsme čekat nemohli. Přestože jsme měli schůzku domluvenou několik dní dopředu, odešli jsme s trochu smíšenými pocity. Tohle porsche by bylo jinak docela žhavý kandidát, bez zkušební jízdy ale těžko něco rozhodnout.

 

 

Resize of DSC_9069Zbývalo poslední auto toho dne. Opět Marine Blue, tentokrát s béžovým interiérem, který je velmi typický pro vozy z USA. Auto už bylo poevropštěné, mělo malé zadní dorazy nárazníku, evropská světla i blinkry, atd. Cena byla z těch vyšších, necelých 60 tisíc EUR. Na tachometru bylo něco kolem 50 tisíc mil. Prodejce Fine Classic Cars (www.fine-classic-cars.cz) byl vstřícný a nevadilo mu, když jsme přijeli asi o tři čtvrtě hodiny později, než bylo původně domluveno. Holt se nám to za ten den nastřádalo. I tak, objet šest aut, to byl můj rekord.

Resize of DSC_9068Porsche mělo původní lak v perfektním stavu, interiér taky moc pěkný (přestože světlý je mnohem méně shovívavý oproti černému), koberce byly jak nové. Motor běžel krásně, testovačku jsme ale už nedělali. Resize of DSC_9067Prodejce na nás vyrukoval se zajímavou taktikou. Říkal, že vzhledem k tomu, jaká je vysoká poptávka po G-modelech v poslední době, jak se změnil kurz dolaru k euru a jak moc pěkné tohle auto je, tak mezitím zvedl cenu o 4,5 tisíce. Pokud se ale rozhodneme hned, tak že nechá původní cenu.

Podle mého názoru bude americká verze v Evropě vždycky znevýhodněná, a přestože bylo auto hezké, i za původní cenu bych dal přednost jinému.

 

 

Maraton skončil, zapadli jsme do hospody a dali si pořádnou večeři. Vždyť jsme v tom kalupu ani neměli čas na oběd. Já jsem začal lehce propadat skepsi. Ani když člověk vezme dostatečnou sumu peněz, koupit dokonalé ojeté porsche není jednoduché. U každého je třeba přistoupit na jistou dávku kompromisu. Já jsem spíš zvyklý kupovat šunky, v porovnání s tím, co jsem ten den viděl. Proto vzhledem k rozpočtu byla moje laťka nastavena vysoko. Z toho dne bylo nejlepší to první auto. I za ty peníze. Proti hovořila hlavně preference ohledně barevné kombinace. Podstatně běžnější a přijatelnější bylo to červené, kde jsme zase narazili na méně ochotného prodejce.

Na zítřek nám zbyli tři kandidáti. Padaly už i takové návrhy, že pro tentokrát to zabalíme a počkáme, za pár týdnů nebo měsíců třeba přibydou další nabídky. Skepse sílila po tom, co dvě z plánovaných návštěv odpadly. Nebyly totiž předem fixně domluvené a nebyli lidi, co by nám ta auta ukázali. Opět nám byl nabídnut termín v pondělí, ale to už budeme dávno v Praze. Zbyl nám poslední trumf.

 

 

Resize of IMG_1820Bílá carrera z prosince 1986, interiér v tmavě vínové kůži, bílé fuchsy, zvenku nápis Carrera v barvě interiéru. Najeto asi 170 tisíc km, čtyři předchozí majitelé. Údajně původní lak. Venku se zhoršilo počasí. Tušili jsme, že s testovací jízdou to nebude úplně hladké. Auto bylo v Bavorsku, kousek od Norimberka, takže jsme projeli zase půl Německa a k cíli se dostali až odpoledne. V obyčejné montované hale nás přivítal sympatický chlapík a kromě tohoto kousku mu tam stálo několik dalších perliček. Resize of DSC_9082Třeba Alfa Romeo Montreal, Alfa Romeo GT, okruhová Ducati, oranžové SC. Nás ale zajímala bílá kráska. Lak zvenku vypadal nádherně. Skutečně, až na víko motoru originální. Blatníky vevnitř byly jen ochráněné voskem, žádná špína, bláto, nádhera. Interiér moc pěkný. Nikde nic nepoškozeného, jen lehoučká patina a rozšitý volant. Motor běžel krásně. Zvedli jsme si ho na heveru a zespoda se opakovalo to samé. Nikde stopy po tom, že by auto škrtlo podvozkem. Motor suchý. Po korozi ani stopy.

Resize of DSC_9078Prodejce chtěl za auto 47 tisíc. Tohle byla třešnička na dortu.

Ač nerad, půjčil nám auto na zkušební jízdu do deště. Sice tvrdil, že co ví, tak posledních deset let minimálně to auto déšť nevidělo, ale venku v podstatě jen mrholilo. Jel jsem opatrně, ale byl jsem spokojený. Sice běžné spotřební věci jako jsou silentbloky v nápravách, ve stabilizátorech, kulové čepy a podobně mi nepřišly měněné, na jízdě to ale zatím znát nebylo. Do budoucna je třeba s tím počítat, ale tohle auto má zdravý základ. Vyměnit tlumiče a pár dílů na podvozku je sranda. Nádherný původní lak ale koupit nejde. Auto jsme na místě koupili. Už se těším, až ho potkám v sezóně na nějaké poršecí akci.

Resize of DSC_9075

 

 

 
Facebook Application ID is empty